Historie Kroužku

Kdy obec vznikla, není přesně známo. Údajně se tak stalo za panování krále Václava IV., kolem roku 1378. Tento letopočet však není písemně doložen. Stejně tak i způsob vzniku obce je zahalen legendami. Podle první verze vznikla obec z hospodářského dvorce, podle druhé zde byla nejprve myslivna v lesnatém údolí. V trati Hájky byl les až do roku 1850. Podobně i pro jméno obce se nabízí několik verzí. Ta nejpravděpodobnější tvrdí, že obec má jméno podle kruhového půdorysu sídla nebo polohy pozemků. Jako romantický příběh naopak působí verze o ztraceném prstenu němé slavkovské hraběnky.
Kroužek byl ve své historii svázán s dalšími obcemi rousínovské aglomerace, především s Rousínovcem (Starý Rousínov), kam patřil stejně jako Rousínov pod farní kostel (fara se připomíná již roku 1398), a poté i se samotným Rousínovem, nejprve duchovní a mnohem později i státní správou a samosprávou.
První písemná zmínka o vsi je v Zemských deskách roku 1483. Původně malá víska za husitských válek zpustla a tento stav trval až do roku 1502, kdy jej kupoval od rukojmí zemřelého Jana Heralta z Kunštátu a na Plumlově Adam Tovačovský z Cimburka a na Mladé Boleslavi, synovec a dědic statků slavného moravského právníka a politika Ctibora Tovačovského z Cimburka. Adam Tovačovský, který záhy po této koupi zemřel, nekupoval však nepochybně nic víc než pozemky a pole a jejich užívání, vždyť jinak byla ves stále pustá a neosídlená. Již v roce 1503 postoupila Kroužek matka Adama Tovačovského, Johanka z Krajku, Vilémovi z Pernštejna a na Helfštýně. Jeho syn Jaroslav z Pernštejna postoupil v roce 1550 tuto ves Janu z Kounic ve Slavkově. Slavkovský panský urbář z roku 1597 udává, že v této pusté vsi měli pole v nájmu občané z Rousínova a Němčan, kteří platili vrchnosti desátek "skopný" (dával se z kopy snopů).
V průběhu třicetileté války byly okolní obce, s vyjímkou samotného Rousínova, těžce poničeny. Nejhůře bylo v Rousínovci, kde zůstali naživu pouze čtyři ze dvaceti usedlých a tudíž ubylo 16 usedlických rodin. Škody však byly mnohem horší. protože před válkou bylo v Rousínovci 25 domů. Jediný Kroužek, který zůstával pustý už od válek husitských, vyšel z této války jako nová obec. Roku 1668 se tu ještě připomínají pouze tři osadníci, ale již roku 1690 Dominik Ondřej z Kounic osadil 10 lánů, 15 půllánů a připojil jeden čtvrtlán k obecnímu domu a 517 měr polí k panské ovčírně. Nové osadníky si přivedl převážnou většinou ze sousedního Německa a ti také patrně návodem panských hospodářských úředníků dali obci německé jméno "Ringelsdorf", ač i v německých úředních aktech ještě z 19. století čteme jen přepis půvoního jména "Krauschek". Ostatně noví osadníci přišli do ryze českého prostředí a ponenáhlu s ním splývali jak zvyky, tak i řečí, takže se reminiscence na někdejší německé kolonisty udržely pouze v německých názvech polních tratí. Tito noví osadníci byli především pláteníci, od Dominika Ondřeje z Kounic získali řadu práv, zvláště osvobození od rousínovského a slavkovské mýta, ale uložil jim také mnoho povinností, ovšem zprvu je úplně od nich zprostil na pět a půl roku, aby si mohli obec řádně vybudovat. Tkalci začali vyrábět na vlastní pěst mlynářská plátna, po kterých byla poptávka, a které vozili na trhy do Holešova a do Valašské Senice. Výroba se v obci udržela dlouhou dobu a stala se popudem pro vznik rousínovského tkalcovského průmyslu.
Do konce 17. století spadá zřízení nové fary v Rousínově. Roku 1696 byla zřízena farnost tak, že z dosavadního farního obvodu fary v Rousínovci byly vyňaty Rousínov a Kroužek a byl z nich vytvořen nový farní obvod. Od tohoto data patří tedy Kroužek pod duchovní správu do Rousínova.
V následujících sto letech se jen pomalu zacelovaly rány minulých dob, protože ani pak ještě neminula vždy léta bez otřesů a bez pohrom. Okolní rousínovské obce v této době valně nerostly. Roku 1790 měl Rousínovec 45 domů s 286 obyvateli, Slavíkovice 52 domů s 452 obyvateli a Kroužek 52 domů s 293 obyvateli téměř ještě vesměs německými.
Z urbanistického hlediska, při pohledu do prvních spolehlivých katastrálních map z 19. století, se v případě Kroužku jedná o novodobou kolonizační ves podél potůčku a podél cesty z Čechyně do Rousínovce. Jeho stavení jsou vesměs typizována, téměř pravidelně mají vlevo vchod, zahrádku před domem a za dvorkem hospodářská stavení většinou zděná, na něž navazují úzké parcely.
Devatenácté století, především jeho druhá polovina, je rozhodující pro růst rousínovské aglomerace. Velký význam měla výstavba železnice a zřízení stanice pro Rousínov ve Slavíkovicích a také postupný rozvoj nábytkářského průmyslu. Jednotlivé obce se stavebně i hospodářsky sbližují, zachovávají si však nejen správní samosprávu jak světskou tak i duchovní, nýbrž se samostatně vyvíjí i kulturně. Každá obec si zřizuje zejména své obecné školy, měšťanské a později odborné školy byly vybudovány v Rousínově. Kroužek se v roce 1890 se svou vlastní školou osamostatnil, předtím navštěvovaly děti z Kroužku triviální školu v Rousínově.
První polovina dvacátého století je charakterizována první a druhou světovou válkou. Pro obyvatele znamenaly válečná léta množství útrap, všeobecného nedostatku a příkoří, které museli snášet po dlouhá válečná léta. Venkovské obyvatelstvo především za první světové války bylo vystaveno neúprosným rekvizicím, projevovaly se zásobovací obtíže a nedostatek potravin. Upadala živnostenská výroba, po odchodu mužů na vojnu továrny vesměs zastavovaly práci. Vypuknutí války zabrzdilo i slibný rozvoj průmyslové výroby v Rousínově, což se negativně promítlo i na obyvatelích okolních obcí, kteří v těchto firmách pracovali. Během války se konala řada sbírek na nejrůznější účely, ale vždy ve spojitosti s válkou. Konec první světové války a vyhlášení samostatného československého státu tak pro obyvatele znamenalo velkou naději do budoucna.